Dům roku 2017 Pardubického kraje

Jaguár na sjezdovce aneb Dům roku


Stejně jako se automobil stal významným znakem společenského postavení, míry vkusu a ekonomického kapitálu, lze i dům považovat za symbol úspěchu, životního stylu i aspirací majitele. V současné společnosti se sice jasná pravidla „luxusní hry“ stírají, nicméně požadavky těch, kteří si mohou dovolit i něco mnohem dražšího, přetrvávají. Netuctová karoserie, komfort a skvělý „drajv“ tak řadí do prestižní kategorie auta i domy. Vzhledem ke kombinaci technologického a estetického rozměru je proto rozhodně nelze považovat za pouhý užitkový prostředek člověka. I když je výrazná identita tohoto domu původnímu významu slova luxus blíže, než je tomu u vozů Rolls-Royce nebo Jaguar, smysl pro invenci a nadčasová strategie jsou jim společné.

Dům roku 2017
Foto Jaroslav Hejzlar

Charakteristika místa


V prvním momentu působí dům vzhledem k místu trochu nepatřičně. Současně s ním ale člověk hluboce sympatizuje. Zdánlivé tření mezi budovou jako cizím prvkem a místem v krajině se zdá být záměrným, směřujícím k jinakosti jako bráně mezi známou – rozuměj viděnou – a neznámou – rozuměj cítěnou charakteristikou místa. Technicky vzato lze každému místu vnutit naši stavební vůli, úkolem architekta je ale mimo jiné právě to, aby pochopil, co mu lokální atmosféra – genius loci sděluje, a v případě potřeby inicioval investora ke změnám v uvažování. I díky tomu získala tato stavba ocenění Dům roku Pardubického kraje.

Dům roku 2017
Foto Jaroslav Hejzlar

Dům jako ukazatel technologického pokroku


Podobně jako luxusní vůz je tato stavba výrazným ukazatelem technologického pokroku své doby. Samotná glorifikace obou je pak symbolickou prezentací sociálního statusu a nástrojem osvobození od hodnot konzumní společnosti. Ale zatímco automobilový průmysl jde svým vlastním směrem, obvykle bez ohledu na lidskou individualitu, kulturu nebo ekologické limity, u domu tomu může být naštěstí právě naopak.

Dům roku 2017 Pardubického kraje

Foto Jaroslav Hejzlar

Otázky pro architekta

Přemysl Kokeš

MgA. Přemysl Kokeš /Kokeš Partners s.r.o.


„Nejde jen o to, jakou má místo energii a co vidí člověk z okna. Důležité je i to, jak je dům místem přijat.“

Považujete parcelu s takovým sklonem za atraktivní výzvu, nebo spíše za trest?

Rozhodně se jedná o výzvu. Nezažil jsem lokaci, která by se dala nazvat trestem. Mnohem horší pro architekta je čerstvě rozparcelovaný pozemek, kde vlastně nevíte, co bude stát vpravo a co vlevo. Kontext se utváří tak nějak sám. Mám za to, že výběru místa stavby věnují investoři málo pozornosti. Již v této fázi by totiž měli spolupracovat s architektem. Často mě zaskočí, jak nákladné domy jsou postaveny na banálních parcelách. V tomto ohledu je dům v Žamberku jedinečný.

Když jste vybíral, kam ve svahu dům umístíte, co bylo rozhodujícím ukazatelem?

Jednoznačně kontext s krajinou a kontakt s okolím. Výhled na historické centrum města v popředí a chrám na pozadí následně utvářel i vzhled domu. Kvádr levitující nad původní zástavbou tak vytváří až výtvarnou skulpturu.

Měl projekt nějaký návrhový oříšek?

Popravdě nás oba nejvíc překvapila konstrukce z dřevěných CLT panelů, která v tak výrazných konzolách musí být vyztužena ocelí. Aby ocel nenarušila vzhled domu, byly panely pod ocelové nosníky podvěšeny na stovkách šroubů. Unikátní je jistě i bezrámové čtyřsklo okna o maximálních rozměrech nebo stabilita ocelových „véček“.

Využil jste i nějaké zajímavé technologické komponenty? 

Například dodavatel oken mi dokázal, že moje snaha instalovat do dřevostavby bezrámové zasklení ve velké ploše je správná. Největším překvapením ale byly statické vlastnosti CLT panelů ve vodorovné pozici. Po této zkušenosti bych napříště panely využil pouze pro vertikální polohy stěn a horizontální desky bych nahradil trámovou konstrukcí z lepených hranolů.

Technické informace ke stavbě

  • Typ domu: nízkoenergetický
  • Zastavěná plocha: 237 m2
  • Užitná plocha: 227,36 m2 + 51,21 m2 terasy
  • Konstrukční systém: kombinovaný – beton, ocel a dřevo (CLT panely Stora Enso)
  • Teplo: hlavní zdroj – krbová vložka s teplovodním výměníkem a rozvodem pod podlahou + doplňkový zdroj – elektrokotel a radiátory
  • Větrání: přirozené + nucený odtah koupelny a WC
  • Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,199 W/m2K (s bezpečnostním přípočtem 0,02 W/m2K)
  • Autor projektu: Petr Krčál a Přemysl Kokeš, www.kokespartners.cz
  • Realizace: Mirhaus s. r. o., www.mirhaus.cz


web rekuperace bez barvyjpg

Řízené větrání s rekuperací

Obyvatelé Cařihradu – hlavního města smradu by se mnou nejspíš nesouhlasili, ale průzkum mínění, který redakce provedla na vzorku deseti osob, bez jakýchkoli pochybností ukázal, že zájem o kvalitní vzduch stále stoupá. Jak by také ne; vždyť polovina domácností je dlouhodobě zatuchlá a korupční prostředí státní správy už vedlo k rozkradení sedmasedmdesáti procent kyslíkových rezerv. Kdyby se cařihradští věnovali modernizaci záchodů dříve, nemuseli by možná být tak dlouho na „čekačce“ EU. Ta se intenzitě větrání nejen toalet věnuje jak s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, tak hlavně z důvodu energetické náročnosti.

Česko se s tímto ambiciózním plánem zcela neztotožňuje, ale nic to nemění na faktu, že aby mohl dům být součástí uhlíkově neutrální společnosti a přitom nabízel komfortní vnitřní prostředí obyvatelům, měl by umět energii využívat efektivně. Jedním z technických opatření, které řeší optimální poměr mezi potřebnou hygienickou výměnou vzduchu a ekonomickými náklady, je řízené větrání s rekuperací.
Jde o proces, při kterém dochází ke zpětnému získávání tepla ze vzduchu, který místnost opouští, neboli je založen na předávání tepla mezi odcházejícím a přicházejícím vzduchem prostřednictvím rekuperačního výměníku. Tato technologie představuje jednoduchý a efektivní způsob, jak vyměnit vzduch v místnosti bez ztráty tepla, jak je tomu u větrání okny. Během zimy je chladný venkovní vzduch předehříván teplem získaným z odpadního vzduchu, v létě pak funguje rekuperační jednotka opačně a de facto nahrazuje klimatizaci. Tím je dosaženo zdravého, komfortního prostředí v domě při zachování nízké spotřeby energie. Rekuperace má samo sebou smysl v případě, že zároveň minimalizujete tepelné ztráty objektu jako celku, což představuje nízkoenergetický, pasivní či nulový dům nebo zateplení a výměnu oken. Rekuperační jednotku je možné využít jak v novostavbě, tak ve starším domě, ale dá se jí řešit i odvětrání bytu.

Rozdíly mezi centrálním větráním a decentrálním

Centrální jednotka je zcela skrytá v technické místnosti, rozvody do všech místností jsou vedené ve stěnách, podhledech a podlaze. Lze rozdělit na pasivní, kde dochází pouze k výše zmíněné výměně vzduchu, a aktivní, které využívají jako zdroj tepla pro vytápění i ohřev užitkové vody tepelné čerpadlo. Ve starší zástavbě nebo v bytě lze uplatnit systém lokální jednotky, to jest do jednotlivých místností. Nejde přitom o žádnou „opičárnu“. lokální jednotka může být jen nenápadným designovým prvkem na stěně či stropě nebo skrytá třeba ve skříňce kuchyňské linky. Ačkoliv je lokální jednotka pozoruhodně tichá, je třeba vzít na vědomí, že při srovnatelném vzduchovém výkonu bude vždy hlučnější než centrální řešení. U obou variant si uživatel sám nastavuje teplotu, vlhkost a množství přiváděného vzduchu, ale – oproti rozšířenému mýtu – nepřichází ani o možnost podle chuti otevřít okno nebo využít krb.

Výhody řízeného větrání s rekuperací = větrání se zavřenými okny

  • trvale čerstvý vzduch bez průvanu
  • až 90% úspora energie zpětným získáváním tepla
  • teplota v domě či bytě nekolísá (v zimě hřeje, v létě chladí)
  • odvod vnitřního odpadního vzduchu, tj. i škodlivin a pachů
  • ochrana vnitřního prostředí před pachy, pyly a hlukem zvenčí
  • kontinuální odvod a udržení optimální vlhkosti, prevence vzniku plísní
  • plně regulovatelný systém bez omezení uživatele
  • ideální vnitřní mikroklima

Větrání v číslech

  • jedna osoba sedící v místnosti vyprodukuje 15–20 litrů CO2 za hodinu
  • maximální přípustná koncentrace oxidu uhličitého je 1500 ppm 
  • koncentrace CO2 v ložnici bez větrání překročí za noc 2 × až 3 × povolený limit
  • sprchováním, mytím, vařením a dýcháním uvolní průměrná rodina každý den až 12 litrů vody
  • okny je třeba větrat každé dvě hodiny po dobu 3–5 minut
  • hodinovým intenzivním větráním okny ztratíme 50–75 % tepla
  • řízené větrání by mělo vyměnit ideálně 1/3 vzduchu za hodinu
  • příkon kvalitní jednotky pro dům je 100 W, tj. jako žárovka
  • kvalitní rekuperační zařízení má účinnost zpětného zisku tepla až 90 %
  • účinnost rekuperace s chráněným protiproudým výměníkem dosahuje až 95 %
  • roční provozní náklady rekuperační jednotky pasivního domu se pohybují v řádu jednotek tisíc
  • hladina hluku jednotky nesmí překročit hygienickou normu pro den a noc 35–40 dB